Černá růže kapitola 1.(Harry)

25. února 2008 v 16:16 | Fallen angel |  Černá růže
Nová kapitolovka mno. Teď mě to napadlo tak pěkné čtení.

Nečekaná zpráva
,,Ahoj Harry" ozve se za mými zády. Ani se nemusím otáčet a je mi úplně jasné komu patří tento přívětivý a chápavý hlas.
,, Dobrý den" odvětím a otočím se na onu osobu. Pohled mi utkví na pomněnkově modrých očích skrytých za půlměsícovými brýlemi. Vychází z nich neurčitá energie. Pod nimi si připadám jako při ultrazvuku duše a je mi jasné, že tento člověk mi vidí až do žaludku. V očích mu poskakují pobavené jiskřičky.
,,Potřeboval jste něco pane profesore?" přerušuji to trapné ticho a Brumbálův obličej zvážní. Ty jiskřičky zmizely neznámo kam a oči zůstaly chladné a ledové jako by v nich nikdy neplál ten radostný oheň.
,,Potřebuji s tebou mluvit" pronese již zcela vážným tónem.
,,Nemůže to počkat pane profesore právě jsem měl mít Obranu…..
,, Ne Harry, to nemůže" zarazí mě velmi příkře, až mě to trochu vyvede z míry
,,Tak co se děje"?
,,Dnes sem přijede Tvá sestra" řekne jakoby nic a čeká na mou reakci. Já na něj jen tupě zírám neschopen slova a pak na něj příkře promluvím
,,Já nemám sestru. Nikdy jsem žádnou neměl. Je mi to sice líto, ale je to tak."
,,To je omyl Harry, když byli tví rodiče zavražděni, čekala Tvá matka ještě jedno dítě. Tvou malou sestru. Po její smrti se nám ji podařilo zachránit a byla poslána do Krásnohůlek, kde se o ni starali jako o vlastní."
Tak teď už je to ve mně opravdu neúnosné. Mám chuť Brumbála uškrtit a to je ještě slabé slovo.
,,To není možné. Jakto? A kolik toho vůbec ví?" teď už zcela řvu. Jsem celý rudý vzteky. Snad všechny obrazy v Brumbálově pracovně na mě povýšeně hledí. To je mi teď úplně někde.
,,Klid Harry." uklidňuje mě staříkův hlas a kupodivu to funguje.
,,Ví asi tolik co ty. Podle mě, jí to právě teď někdo vysvětluje stejně jako tobě. Copak ty nejsi rád?"
,,Ale ano." odvětím zcela zmateně a jen hledím na Brumbála, kterému právě došla řeč.
,, Tak to je asi všechno Harry. Čekej ji dnes v devět hodin večer u jezera." řekne a z jeho tónu je mi naprosto jasné, že právě skočil.
Seberu si všechny věci a vyběhnu z pracovny. No to se mi snad zdá. Oznámil mi to, jakoby mi nabízel hranolky. Už se mi vůbec nechce jít na nějakou blbou hodinu Obrany proti černé magii a proto si to zamířím přímo do Společenské místnosti. Jak jsem předpokládal, je zcela prázdná. Jen v krbu líně plápolá oheň. Svalím se do nejbližšího křesla a do hlavy se mi dostává spousta myšlenek. Jsem v pátém ročníku, tak proč mi to říkají až teď? Jaká vůbec bude? Nebude to druhá Fleur Delacour? Hlava mě bolí jako střep a okamžitě usínám. Probudí mě až Hermionin vážný hlas. Otevřu oči a hledím přímo do těch jejích.
,,Co se děje?" otážu se zcela nechápavě
,, Co se děje Harry? Právě si zaspal všechny hodiny to se děje." vysvětluje Hermiona, která je celá rudá vzteky.
,, Všechny hodiny?" podívám se na ni podezíravě
,, Ano úplně všechny."
Okamžitě stojím na nohou a hledím na malé hodiny na krbové římse.
,,Sakra, to už je tolik?" vyklouzne mi a rychle si to utíkám k jezeru. Za sebou slyším jen Hermionin a Ronův překvapený šepot. Nemám čas jim teď něco vysvětlovat ač mě to mrzí. To se snad může stát jenom mně. I na příjezd mé vlastní sestry přijdu pozdě. Zastavuji se až těsně u jezera až málem vletím do studené kalné vody. Dívám se kolem sebe, ale nic podezřelého nespatřím. Najednou ucítím pohled, který mi propaluje záda. Spěšně se otočím. Stojí tam postava zahalená v černém plášti.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama