Hvězda smrti

14. ledna 2008 v 19:44 | Fallen angel |  Jednorázovky
Sedím na posteli a čtu. Už asi po dvacáté si v duchu předčítám knihu o Harrym Potterovi a stále se zaměřuji na jednu osobu. Na osobu jménem Draco Malfoy. Hltám každý řádek, kde je uvedeno jeho jméno. Vždyť ta dvě slova ,,Draco Malfoy,, toho tolik vyjadřují. V každém z nás zanechají nějaký pocit. Ať je to strach, pocit štěstí, smutek nebo radost. Ve mně toto melodické jméno vzbuzuje pocit štěstí, nespoutanosti a svobody. V hlavě mi vyvstane otázka. Co všechno bych byla chopna obětovat, abych ho poznala, za jeden dotyk, za možnost bojovat ve válce po jeho boku? Na tuto otázku je jen jedna odpověď. Dokázala bych obětovat vše co mám. Dokonce i svůj život. Život, který bez něj nestojí za nic. Připadám si jako blázen, který se zamiloval do postavy z knížky. Ano, zbláznila jsem se do něj, jenže z lásky a to o mě hodně prozrazuje. Mám city. Pořád jsem jen obyčejný člověk. Bohužel. Uvědomuji si krutou pravdu. Nemám pro co žít. Nebo mám říct pro koho? Vyjdu ven a podívám se na noční oblohu. Je tak nádherná, tak zářivá jako jeho oči v mých představách. Padá hvězda! Něco si přej! křičím na sebe v duchu. Mé přání je jasné jako facka. Já už ale nejsem malá a vím, že žádná padající hvězda na světě mi tohle přání nevyplní. Rozběhnu se, běžím tmou a klopýtám o kameny. Běžím a ani nevím kam. Křišťálově čisté slzy mi tečou po tvářích a padají na suchem vyprahlou zem. Jsou to slzy, které znamenají smutek, stesk, obavy a strach. Blíží se bouřka. Nebe už není prozářené hvězdami. Ne, teď je černé jako mé myšlenky. Nebe rozzářila klikatá čára následovaná hromem. Nezastavuji a utíkám dál. Bouřky už se dávno nebojím. Zakopla jsem, ale vstanu a běžím dál. Sotva popadám dech, jsem potlučená a po ruce mi stéká krev, ale nevzdávám to. Vběhnu do lesa a po chvíli se přede mnou objeví rybník. Sednu si pod nedalekou vrbu. Mé oči pohltí záplava slz,když si vzpomenu na události posledních dní. Nikdo se mnou už přes rok nepromluvil a je to moje vina. Od té doby co na něj myslím, jsem se uzavřela do sebe. Chodím v černém jako stín a stínem se pomalu stávám. Nereaguju na okolní svět. Není už cesty ven. Není nikoho kdo by mi hodil záchranou vestu. Jen on by mohl, jenže on je jen postavička z pozoruhodně napsané knížky. Vytáhnu nožík ze své náprsní kapsy, který nosím stále u sebe. Do písku v rychlosti načmárám slovo SBOHEM. Nůž se dotkne mé kůže a projede žilami. Nebolí to a už nemám strach. Vím, že brzy bude s mím trápením konec. Rychle utíkám k jezeru, než stačím omdlít. Bez rozmyšlení skočím do mého nejoblíbenějšího živlu. Ještě na nebi uvidím padat hvězdu smrti. Je to hvězda na obloze, na které žádná jiná nezáří. Začne pršet a déšť smaže všechny mé stopy. Nikdo mě na tomhle opuštěném místě nenajde. Ležím mrtvá v rybníku a o mé smrti dává vědět krvavá skvrna pokrývající hladinu. Mou lásku v mém těle přebyla smrt, ale na lásku v mém srdci nemůže.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 MarryT MarryT | Web | 3. února 2008 v 18:32 | Reagovat

úžasný!!!!!!

2 Jenny Jenny | Web | 6. února 2008 v 19:16 | Reagovat

Musím přiznat, že máš skvělé jednorázovky...nevím, něčím na mě zvláštní působí, je v nich hrozně pocitů, promin neumim to dobře napsat...ale tvoje povídky mě opravdu zaujaly

3 Lirael M. N. d C. Lirael M. N. d C. | Web | 9. dubna 2009 v 11:14 | Reagovat

Skvělé, mam něco podobného na blogu, kdyžtak se koukni...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama